Sůl

Sůl nad zlato

„Něco mi tam chybí, ochutnej!“ „Přisol to a bude to prima“.

Hlavně opatrně s tou solí! Jsi na sůl ještě malý! Dost, už víc nesol! Je ta sůl vlastně nad zlato nebo jak to všechno s tou solí je? Pojďme se na to podívat trochu blíže.

Sůl, kde se vlastně vzala?

Pokud budeme hledat informace o vzniku soli, dostaneme se až k velkému třesku. Kuchyňská sůl obsahuje sodík a chlor, tyto prvky jsou pozůstatek hvězdného ohně – popela. Při obrovských vesmírných explozích a různých přeměnách v hvězdách se dostaly do pramlhoviny a právě z této pramlhoviny se zformovala planeta Země.  Chlor a sodík jsou složkou křemičitých hornin a při pohybu zemské kůry či pukání v oceánech, pří výbuchu sopky, se dostanou na zemský povrch. Tím, že se sodík a chlor rozpustí ve vodě, mohou se zase spojit v látku, kterou nazýváme chlorid sodný neboli kuchyňskou sůl. Tímto způsobem se sůl dostane do oceánu a moří. V průběhu historie země se kontinenty rozdělovaly a pohybovaly, vznikaly různé laguny a hráze, které pomalu vysychaly. Sůl zůstala nevypařená. Horniny a sůl se usazovaly a formovaly. Takto vznikají naleziště kamenné soli na celém světě. Největší naleziště se nacházejí v USA, v Číně a střední Asii, také v Polsku a na severu Německa.

Lidstvo používá sůl od nepaměti. Výměnný obchod započal už v době kamenné.  Solné stezky spojovaly starověký svět až po Indii. Dodnes existují solné karavany s velbloudy do míst na poušti, kde se ani kamiony nedostanou. Zmínka o nejstarší těžbě soli pochází z Číny kolem třetího tisíciletí před n. l. Také v době kamenné se sůl používala jako konzervant. Její vlastností je vázat vodu, takže je to vlastně takový antibakteriální prostředek. Potravinu vysuší a tím zabije mikroorganismy, které potřebují vlhko k životu. Používala se hlavně k uchování masa.

Staří Egypťané používali solné láky k mumifikaci. Tělo zesnulého se namáčelo, aby drželo pohromadě, tak jako to měla na starosti za života duše. Egyptští lékaři předepisovali sůl také jako lék a kněží sůl využívali ke svým obřadům.

Sůl sloužila i jako platidlo. Římským legiím byla prý část žoldu vyplácena v soli. Vypráví se, že objevení solného dolu v Khewře, je to asi 300 km od Himalájí na území dnešního Pákistánu, náleží koním. Když karavana zastavila, aby si odpočinuli, koně začali lízat kameny. Jeden z vojáků si toho všiml, kámen ochutnal a byla to sůl.

Ve Starém zákoně je sůl opěvována i proklínána. Všichni známe příběh o Lotově ženě, která se proměnila v solný sloup, zde je sůl synonymem božího trestu a neštěstí, protože věci vysušuje a činí je neplodnými. Na druhou stranu nejen v antice, islámu, keltské tradici či křesťanství se sůl stává pojítkem mezi božskou a lidskou sférou. Od počátku až po současnost je sůl součástí mnoha náboženských obřadů, například křtu či exorcismu. Vysypaná sůl je symbolem stálosti, trvání, a také přátelství. Všichni známe zvyk vítání chlebem a solí.

Sůl je velmi důležitá i v průmyslu. Jak v chemickém, tak potravinářském, k zimní údržbě silnic, jako hnojivo v zemědělství, používá se k barvení textilií, výrobě glazur nebo v lázeňství. Všichni známe solné koupele, nebo pobyty v solných jeskyních, také jsou předepisovány jako lék pobyty u moře.

Časem se tato látka z nedostupné a drahé stala lehce dosažitelnou. Dnes sůl najdeme ve velkém množství potravin, což je důvodem proč lékaři na celém světě bijí na poplach. Je to způsobeno hlavně tím, že dnešní nejčastěji používána je sůl kuchyňská. Tato sůl má však málo společného s prapůvodní solí mořskou. Mořská sůl obsahuje velké množství stopových prvků a jsou to přesně ty prvky, ze kterých je spojeno naše tělo. Velikou zajímavostí je složení vody v pra-oceánu, je totiž identická se složením naší krve. Tato solanka neboli roztok vody a soli v našich tělech protéká a zajišťuje tak optimální fungování našich tělesných funkcí.

Proč je vlastně sůl škodlivá?

Postupem času se přírodní sůl začala průmyslově chemicky čistit. Tím se vyčistila až na sloučeninu NaCl. Odstraněny byly veškeré stopové prvky a minerály. Z tohoto důvodu tato čistá sůl nemá nic společného se solí přírodní, a proto nemůže zajistit optimální funkci v našem organismu. Je anorganická. Jak víme, rostliny dělají to, že přeměňují tyto anorganické látky na organické, a tyto potom slouží k výživě živočišných organismů. Zvířata ani člověk se přeci nemůžou živit rozemletými skálami, proto nejsme vybaveni ani k strávení kuchyňské soli. Pokud se sůl v našem těle neusadí, aby poté způsobila vznik chorob, vyloučí se beze změny. Vědci dokázali, že lidský organismus je schopen vstřebat malé množství anorganických látek, pro představu z jedné polévkové lžíce soli to může být asi jedna miliontina gramu. Takže si jistě představíte co ten zbytek.

Světová zdravotnická organizace doporučuje snížit konzumaci na maximálně pět gramů soli, to je číslo, které je schopno naše tělo díky ledvinám vyloučit. Sůl, která se nevyloučí, se tělo snaží zničit. Funguje to tak, že molekuly NaCl jsou obklopeny molekulami vody, tím se NaCl neutralizuje. Avšak tato voda je obětovaná z tělních buněk, a při tomto procesu buňky s odebranou vodou, umírají. Současná výše konzumace je až patnáct gramů.

Takže, která je ta opravdová sůl nad zlato?

Dnes je veliký výběr nejrůznějších solí, v nejrůznějších variantách, jako je třeba hrubozrnná, vločková, mletá nebo taky ve formě krystalů, ze kterého si přímo nastrouháte u stolu. Avšak tyto druhy slouží k dochucování hotových pokrmů, nikoliv k přidávání po lžících do vody, ve které vaříte těstoviny k večeři.

Není třeba se obávat, že nějaká lepší sůl zruinuje váš rodinný rozpočet. Nejpoužívanější variantou ke kuchyňské soli je ta mořská. Balíček vyjde do stokoruny, ale jistě se to vyplatí díky obsahu minerálů a jódu. Její chuť je jiná a je třeba s tím počítat. Stejně tak se chovají i různé formy soli. Například solné vločky se chovají jinak než hrubozrnná sůl. Ale pamatujte, je lepší osolit méně a přidat, než přesolit a spravovat nebo nastavovat.

Mořskou sůl najdeme obohacenou o nejrůznější bylinky a koření. To však vždy zvedá cenu, navíc je možno si tuto ochucenou sůl vyrobit i doma přidáním bylinek čerstvých.

Sůl mořská je vhodná také na koupele a inhalace.

Svou typickou narůžovělou až oranžovou barvou je známá sůl himalájská. Je bohatá na minerály a oproti soli kuchyňské a mořské není do ní uměle nic přidáváno. Její zbarvení je způsobeno díky obsahu železa. Pořídíte ji kolem 70 korun. Její chuť je výraznější než u čištěných solí. Je to jedna z nejčistších přírodních solí, protože pochází ze solných dolů. Stáří soli se odhaduje až na 200 miliónů let.

Říká se,že královnou mezi solemi je solný květ nebo-li Fleur de Sel. Je velice vzácná, protože vzniká za specifických podmínek, které nejsou každý den. Je zapotřebí větrného počasí a zároveň vysokých teplot a tato sůl se tvoří na hladině a sbírá se ručně. Její cena tomuto odpovídá – 100 gramů až 150Kč. Pochází z Indie a je určena hlavně k dochucení hotového pokrmu.

Z Indie rovněž pochází sůl Kala Namak, je černá, ale velmi specifická pro její intenzivní vůni.

Černou solí se pyšní i Kypr, obsahuje části aktivního uhlí a je bez vůně.

Další z netradičních solí je sůl kouřem uzená. Udí se kouřem na vybraném dřevě stejně jako maso. Pokud s ní posolíte pokrm, bude vonět I chutnat uzeně. Jedná se často o sůl mořskou. Není to však levná záležitost, tisíc korun stojí kilo této soli. Slouží například k dochucení masa.

V Japonsku zase vzniká sůl Umi no Houseki, pod českým názvem Šperk oceánu.

Další exotickou raritou je tzv. Sůl vikingů, její barva je jako měď a leskne se. Vzniká pomalým vařením mořské vody nad hořícím dřevem. Má uzenou příchuť a její cena stejně jako u předchozí soli je 500kč za 2 lžičky.

Další zajímavostí je korejská bambusová sůl. Vzniká v bambusových trubičkách, které se napěchují solí, z obou stran se ucpou jílem a poté se pomalu pečou v jílové nádobě. Sůl pomalu absorbuje minerály, jak z bambusu, tak z jílu. Tato procedura se opakuje devětkrát. Prodává se v Koreji v malých plastových sáčcích.

Pro toho, kdo považuje jídlo za nutnost k životu, je jakékoliv experimentování se solí zbytečné. Avšak pro ty, co jídlo připravují s láskou, jistě ocení určité zpestření. Přínos těchto solí spočívá v obsahu minerálů a hlavně v tom, že jejich slanost je vyšší, takže tím pádem spotřeba klesá. Což jak víme je přínosem pro naše tělo.

Ano, měně je někdy vice… Jak kdysi řekl Plinius starší, římský přírodovědec:

“Dvě věci jsou nejdůležitější: slunce a sůl”. Já bych možná dodal: solení a slunění s mírou!

Mějte krásné dny

Tomáš